V tomto příspěvku najdete základní informace a zjednodušené shrnutí postupu, které Vám mohou pomoci při likvidaci obchodní korporace (pro zjednodušení budeme dále používat pojem „korporace“). Každá likvidace však vyžaduje individuální a specifický postup, a to zejména v závislosti na právní formě, ekonomické situaci, rozsahu či povaze podnikatelské činnosti likvidované korporace.
Úvod
Obecná právní úprava týkající se likvidace právnických osob je obsažena v zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Zvláštní úprava ohledně likvidace korporací je poté uvedena v zákonu č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění pozdějších předpisů.
Likvidace představuje zákonem upravený proces, jehož účelem je vypořádat majetek zrušené korporace (tzv. likvidační podstata), vyrovnat dluhy věřitelům a naložit s čistým majetkovým zůstatkem, jenž vyplyne z likvidace (tzv. likvidační zůstatek). Likvidace následuje až poté, co byla korporace zrušena nebo prohlášena za neplatnou (zrušení korporace nebo její prohlášení za neplatnou je tedy nutným předpokladem likvidace). Ke zrušení může dojít například právním jednáním (zejména dohodou společníků, rozhodnutím valné hromady), uplynutím doby (v případě založení korporace na dobu určitou), rozhodnutím soudu (především ze sankčních důvodů) nebo dosažením účelu, pro který byla korporace založena. Je třeba poznamenat, že existují výjimky, kdy po zrušení korporace likvidace neproběhne. Například pokud celé jmění korporace po jejím zrušení nabývá právní nástupce (zejména v případě fúze).
Osoba likvidátora
V souvislosti se vstupem do likvidace je třeba povolat likvidátora. Pokud tak neučinil příslušný orgán korporace (zejména valná hromada), jmenuje likvidátora soud. Likvidátorem může být jak fyzická, tak i právnická osoba. Likvidátorem však nemusí být nutně osoba, která byla statutárním orgánem korporace (i když to je v praxi časté). Musí se však jednat o osobu, která splňuje podmínky pro výkon funkce statutárního orgánu (zejména se musí jednat o osobu, která je plně svéprávná a bezúhonná ve smyslu zákona o živnostenském podnikán a u které nenastala žádná z překážek provozování živnosti). Likvidátorem může být i více osob. V takovém případě tvoří kolektivní orgán.
Likvidátor okamžikem vzniku své funkce nabývá působnost statutárního orgánu. Za korporaci tedy právně jedná (především uzavírá smlouvy) a zastupuje ji před soudy či jinými orgány. Za řádný výkon své funkce likvidátor odpovídá stejně jako člen statutárního orgánu. Je povinen jednat s péčí řádného hospodáře a při porušení této povinnosti odpovídá korporaci za vzniklou újmu.
Jelikož je likvidace mnohdy velice komplikovaný proces, je vhodné likvidátorem jmenovat kvalifikovanou osobu, která má potřebné odborné znalosti a zkušenosti, nebo jednotlivé kroky alespoň konzultovat s odborníky.
Průběh likvidace
Skutečnost, že korporace vstoupila do likvidace, je nutné zapsat do obchodního rejstříku. Tento zápis navrhne likvidátor bez zbytečného odkladu. Současně bude v obchodním rejstříku u názvu korporace zapsán dodatek „v likvidaci“. Tento dodatek je korporace povinna užívat po dobu své likvidace.
Likvidátor sestaví ke dni vstupu korporace do likvidace soupis jmění, ve kterém je uveden majetek a dluhy korporace. Tento soupis jmění likvidátor vydá každému věřiteli, který o to požádá, a to proti úhradě nákladů.
V rámci likvidace je třeba vyrovnat dluhy korporace vůči věřitelům. Za tímto účelem je nutné nejprve zjistit, jaké dluhy korporace vůbec má. Tyto dluhy by měly především vyplývat z účetnictví. Následně je likvidátor povinen vstup do likvidace oznámit všem známým věřitelům, kterými jsou mj. právě věřitelé, jejichž pohledávky jsou uvedeny v účetnictví. Lze doporučit, aby oznámení bylo provedeno v písemné formě.
Rovněž je nezbytné, aby byl vstup do likvidace zveřejněn v obchodním věstníku, a to společně s výzvou pro věřitele, aby přihlásili své pohledávky. Zveřejnění v obchodním věstníku musí proběhnout nejméně dvakrát alespoň s dvoutýdenním rozestupem. Lhůta pro přihlášení pohledávek nesmí být kratší než tři měsíce od druhého zveřejnění. Pro přihlášení pohledávek neexistuje speciální formulář, jako tomu je například pro přihlášení pohledávek do insolvence. Pohledávky, které budou přihlášeny, je nutné posoudit a vyhodnotit, zda jsou oprávněné. Pokud jsou oprávněné, měly by být uhrazeny. Stejně tak by měly být zaplaceny i další závazky vyplývající z účetnictví korporace, a to včetně těch, které vzniknou až v průběhu likvidace.
Pokud korporace nemá k dispozici peněžní prostředky k zaplacení, mohou být dluhy zaplaceny z prostředků získaných zpeněžením majetku. Přednostně likvidátor uspokojí dluhy vůči zaměstnancům. Zaměstnanci však nemají přednostní právo v případě, pokud je korporace v úpadku. Likvidátor by tedy měl neustále vyhodnocovat aktuální ekonomickou situaci korporace, zda nejsou splněny definiční znaky úpadku uvedené v insolvenčním zákoně. Pokud likvidátor zjistí, že korporace je v úpadku, je povinen podat bez zbytečného odkladu insolvenční návrh. Pokud by tak neučinil, mohl by odpovídat za škodu nebo jinou újmu způsobenou v důsledku porušení této povinnosti. Likvidátor by však měl vzít v úvahu, že insolvenční soud může korporaci uložit v souvislosti s podáním insolvenčního návrhu povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, a to až do výše 50.000,- Kč.
Současně je třeba v rámci likvidace vypořádat majetek korporace. S tím souvisí, že pokud má korporace nějaké nedokončené projekty či zakázky, měl by likvidátor předně usilovat o to, aby došlo k jejich dokončení, pokud to bude možné. Poté by měl likvidátor majetek korporace zpeněžit (tj. převést jej na peněžní prostředky). Pokud má korporace neuhrazené pohledávky, měl by likvidátor přistoupit k jejich vymožení. Likvidátor je oprávněn za tímto účelem uplatnit pohledávky u soudu, přistoupit k jejich vymáhání v exekuci nebo pohledávky přihlásit do insolvence (pokud dlužník korporace vstoupí do insolvenčního řízení). Případně se nabízí i varianta, že likvidátor pohledávky „zpeněží“ jejich postoupením třetí osobě za úplatu, což je vhodné v případech, kdy má korporace zájem na rychlém skončení likvidace.
Pokud by se likvidátorovi nepodařilo v přiměřené době majetek zpeněžit, lze tento majetek nabídnout věřitelům k převzetí namísto peněžitého plnění. Jestliže věřitel, jemuž byl tento majetek nabídnut, se do dvou měsíců k nabídce nevyjádří, platí, že nabídku přijal. Věřitelům, kteří převezmou takový majetek, náleží na majetku podíl určený poměrem výše jejich pohledávek a současně dojde k zániku jejich pohledávek v neuspokojené části. Jestliže některý z věřitelů nabídku na převzetí odmítne, považuje se jeho pohledávka zásadně (až na určitou výjimku) za zaniklou. Pokud by všichni věřitelé odmítli majetek převzít, přejde tento majetek ke dni zániku korporace na stát. Současně je třeba zdůraznit, že výše zmíněným postupem nejsou dotčena práva zajištěných věřitelů, kteří se budou přednostně uspokojovat ze zajištěného majetku.
Přestože již podle aktuální úpravy není nutné pro výmaz korporace z obchodního rejstříků zajistit potvrzení příslušného archivu o projednání zabezpečení archivu a dokumentů, má likvidátor povinnost neprodleně po vstupu do likvidace požádat příslušný archiv o sdělení, zda bude požadován výběr archiválií mimo skartační řízení. Tuto povinnost je třeba odlišovat od povinnosti likvidátora zajistit po skončení likvidace archivaci účetnictví (k této povinnosti níže).
Dále je nutné, aby likvidátor zajistil od příslušného správce daně souhlas s výmazem korporace z obchodního rejstříku.
Jakmile již korporace nebude ekonomicky aktivní, měl by likvidátor ukončit pracovněprávní vztahy, aby korporaci nevznikaly zbytečné mzdové náklady. Současně by měla být splněna související oznamovací povinnost vůči ČSSZ a příslušné zdravotní pojišťovně.
Po dokončení výše uvedených úkonů vyhotoví likvidátor konečnou zprávu o průběhu likvidace a případně též návrh na použití likvidačního zůstatku (může být součástí konečné zprávy). Likvidační zůstatek představuje čistý majetkový zůstatek, který vyplyne z likvidace. Zjednodušeně řečeno se jedná o majetek, který v korporaci zůstane po zaplacení dluhů. Likvidační zůstatek v korporacích náleží společníkům, kteří mají právo na příslušný podíl. Výše podílu je obvykle sjednána ve společenských smlouvách a subsidiárně stanovena v zákoně o obchodních korporacích. Tento podíl se dle zákona vyplácí v penězích (majetek je tedy nutné za tímto účelem zpeněžit, jak bylo uvedeno výše). Společníci se však mohou dohodnout, že bude vyplácen naturálně (např. movité či nemovité věci, pohledávky). Podíl však nelze vyplatit (a to ani formou zálohy) v případě, že nebyly uspokojeny pohledávky věřitelů, kteří včas přihlásili své pohledávky.
Následně likvidátor předloží konečnou zprávu o průběhu likvidace a návrh na použití likvidačního zůstatku ke schválení tomu, kdo jej povolal do funkce (zejména soud či valná hromada).
Dále je třeba uvést, že v průběhu likvidace má likvidátor povinnost ukládat do sbírky listin dokumenty, o nichž tak stanoví právní předpisy (především účetní závěrky, rozhodnutí o volbě nebo odvolání likvidátora nebo doklad o jiném ukončení jeho funkce či konečnou zprávu o průběhu likvidace).
Likvidace končí použitím likvidačního zůstatku, převzetím likvidační podstaty věřiteli, nebo jejím odmítnutím. Činnost likvidátora tím ale nekončí. Do 30 dnů od skončení likvidace musí podat návrh na výmaz korporace z veřejného rejstříku. Okamžikem jejího výmazu z veřejného rejstříku dochází k zániku korporace. Zánik korporace je tedy nutné striktně odlišovat od zrušení korporace. Zjednodušeně lze konstatovat, že likvidace probíhá v období mezi zrušením korporace a jejím zánikem. Jak je z tohoto příspěvku patrné, mezi oběma okamžiky přitom může uplynou i poměrně dlouhá doba (mj. v závislosti na aktivitě likvidátora).
Na závěr je likvidátor povinen zajistit, aby účetnictví bylo archivováno alespoň po dobu trvání skartačních lhůt, které stanoví pro jednotlivé druhy dokumentů zvláštní právní předpisy (např. účetní závěrka a výroční zpráva po dobu 10 let, účetní doklady, účetní knihy, odpisové plány, inventurní soupisy, účtový rozvrh po dobu 5 let, daňové doklady po dobu 10 let, mzdové listy po dobu 30 let).
Pokud by se objevil nějaký neznámý majetek korporace po jejím zániku (tj. výmazu z veřejného rejstříku), došlo by k obnovení korporace a její likvidace.
Důležité je si uvědomit, že společníci korporace ručí za její dluhy i po jejím zániku do výše svého podílu na likvidačním zůstatku, nejméně však v rozsahu, v němž ručili za jejího trvání.
Účetní a daňové povinnosti
V průběhu likvidace je korporace povinna i nadále plnit účetní a daňové povinnosti. Kromě řádných účetních závěrek sestavovaných ke konci účetního období je třeba sestavit i dvě mimořádné účetní závěrky, a to jednu ke dni předcházejícímu dni vstupu do likvidace a druhou ke dni zpracování návrhu na rozdělení likvidačního zůstatku. Posledně jmenovanou mimořádnou účetní závěrku je třeba předložit ke schválení tomu, kdo povolal likvidátora do funkce (společně s konečnou zprávou o průběhu likvidace a návrhem na použití likvidačního zůstatku). Likvidátor rovněž sestaví ke dni vstupu korporace do likvidace zahajovací rozvahu.
I po zrušení korporace trvá povinnost podávat řádné daňové tvrzení nebo dodatečné daňové tvrzení, a to až do dne zániku korporace. Nadále korporace bude podávat přiznání k jednotlivým daním standardně v termínech, jako kdyby v likvidaci nebyla, avšak s určitými odchylkami. První odchylkou je, že korporace podá do 30 dnů ode dne vstupu do likvidace řádné daňové tvrzení za část zdaňovacího období, která uplynula přede dnem jejího vstupu do likvidace. Dále korporace podá řádné daňové tvrzení do 15 dnů ode dne zpracování návrhu na použití likvidačního zůstatku, a to za část zdaňovacího období, která uplynula přede dnem zpracování tohoto návrhu. Pokud vznikne po dni zpracování návrhu na použití likvidačního zůstatku korporaci nějaká daňová povinnost, považuje se tato povinnost za daňovou povinnost vzniklou do dne zpracování tohoto návrhu a korporace podá dodatečné daňové tvrzení.
Likvidace je poměrně složitý proces, při kterém mohou vznikat i vysoké škody. Lze proto doporučit, aby byla na pozici likvidátora jmenována kvalifikovaná osoba, která má potřebné odborné znalosti a zkušenosti, nebo aby byly jednotlivé kroky alespoň konzultovány s odborníky.
Pokud potřebujete pomoci s likvidací obchodní korporace nebo jiné právnické osoby jako je ústav, spolek či nadace, obraťte se na naši advokátní kancelář. V této oblasti máme bohaté zkušenosti, jelikož jsme se podíleli na stovkách úspěšně ukončených likvidací. Nabízíme právní poradenství a přípravu veškerých podkladů potřebných k tomu, aby byla právnická osoba co nejdříve vymazána z obchodního rejstříku, a současně můžeme přijmout i funkci likvidátora.